Není nám to FUK, my rozvíjíme Funkční Učící se Komunitu

Libereckou lokalitu – tak, jak vypadá teď – jsme začali sdružovat v roce 2020, kdy se k našemu jádru připojily další školy, a to MZŠ Tanvald, ZŠ Donín, ZŠ Skálova, ZŠ Rovensko pod Troskami, ZŠ Švermova, ZŠ Broumovská, ZŠ Partyzánská, ZŠ Železnická, ZŠ a MŠ Pěnčín a ZŠ Liberecká. Motivovala nás přirozená potřeba sdílet v našem regionu zkušenosti s rozvojem škol i snaha propojit více učitelů z naší školy s dalšími učiteli v regionu.

Zároveň v té době probíhala v projektu Pomáháme školám k úspěchu (PŠÚ) změna konceptu, která spočívala v síťování škol v regionu, a to za účelem sdílení profesního učení. A tak se naše ostašovská škola dostala do středu liberecké lokality a my (Hana Antonínová Hegerová, Jaromír Kozák, Martina Stránská Krupková a Radek Vystrčil) jsme se mohli stát členy realizačního týmu, který má rozvoj liberecké lokality na starosti.

Zpočátku jsme se mohli opírat o dva pilíře – o vizi projektu Pomáháme školám k úspěchu „Každý žák se učí naplno a s radostí a své učení si řídí“ a o naše učitelské, ředitelské, lektorské a mentorské zkušenosti. Pro každého z nás se ale otevřely nové obzory poznání. Ať už šlo o sledování dopadu naší činnosti na učení učitelů, nebo o společnou práci v realizačním týmu. Byť jsme se všichni znali a spolupracovali spolu, tak jsme najednou byli v jiných rolích a učili jsme se, jak takové situace zvládnout. Učili jsme se tak, že jsme společně plánovali lekce, navzájem se pozorovali při práci s učiteli, mluvili spolu o tom, co nám jde a vyhovuje, dávali jsme si zpětnou vazbu.

Učili jsme se sledovat dopad našeho společného profesního učení na učení učitelů a rozpoznávání jejich vzdělávacích potřeb. Kladli jsme si otázky: „Na čem ten dopad na učení můžeme vidět?“ Hledali jsme učitelské „produkty“, ve kterých je možné v čase pozorovat změny v nastavení mysli učitele. Zkoumali jsme přípravy na vyučovací hodiny, zpětné vazby z našich SPU i záznamy z pozorování pedagogů v otevřených hodinách. Přesto jsme zjišťovali, že nám ještě nějaké informace pro další plánování chybí. Ukázalo se, že dobrým zdrojem informací jsou rozhovory s učícími se. Podařilo se nám s některými učiteli vést rozhovory o jejich profesním učení a nasvítit tak dopady na rozvoj učitele ze tří úhlů pohledu: produkt, pozorování a rozhovor. Abychom získali více podrobností o vzdělávacích potřebách učitelů v lokalitě, přizvali jsme do plánování i formální lídry ze všech škol.

Čím více jsme měli takových evidencí, tím více se ukazovalo, že máme málo promyšlené, co v evidencích chceme spatřovat a k jakým dílčím cílům aktuálně míříme. A to nás přivedlo k pečlivějšímu plánování – zaměřili jsme se na FUK.

Co myslíme FUKem? Myslíme tím funkční učící se komunitu,

• kde funguje spolupráce uvnitř školních týmů i mezi školami napříč lokalitou.

• jejíž členové mají zvnitřněné projektové hodnoty (auto- nomie, sounáležitost, soudržnost, důvěra a badatelské nastavení mysli),

• jejímž členům přináší SPU radost,

• jejíž členové se zapojují do formátů SPU (otevřená hodina, 3S, lesson study, učící se skupina apod.).

Společně jsme se (na)učili sledovat dopad SPU na učení učitelů. A možná již nastal čas prozkoumat dopad naší učitelské práce přímo na učení dětí a podívat se i na učení žáka a jeho vzdělávací potřeby třemi úhly pohledu (analýzou žákovské práce, pozorováním žáka při učení a rozhovorem s žákem). Naše FUK má tedy další vítr do plachet společného profes- ního učení.

Co nyní považujeme za největší úkol? Zajistit udržitelnost naší FUK. Jedna věc je mít lukrativní téma, které členy komunity sdružuje, a druhá věc je podpořit členy komunity, aby se zároveň stali jejími tvůrci. Jak tedy budovat sounáležitost členů komunity tak, aby náš realizační tým mohl opouštět své místo ve středu lokality a namísto toho spíše společně, kolegiálně pracoval na společném profesním učení?

Učíme se distribuovat odpovědnost za rozvoj lokality mezi další pedagogické lídry, které jsme přizvali do našeho realizačního týmu. Ten se rozšířil o Petru Kumstovou, Martina Mikuše, Martina Zicháčka, Lenku Filipovou a Broňu Podhájskou. Společně se učíme změnit fungování jedné velké lokality na fungování čtyř autonomních oblastí (takzvaných hnízd), které průběžně slaďují své plány. V hnízdech jsou školy, které k sobě mají geograficky blízko (Liberecko, Jablonecko, Jičínsko a Českolipsko). Některá hnízda se i rozšiřují, a tak jsme mohli v letošním roce v naší FUK přivítat další dvě školy: ZŠ Okna a ZŠ svaté Zdislavy.

Věříme, že podpora pedagogických lídrů a propojená auto- nomie jednotlivých hnízd nám pomůžou udržet FUK forever.